Jednou z nejnápadnějších změn může být ztráta vlasů.

Ne každá chemoterapie způsobuje jejich úplné vypadání. Záleží na konkrétním typu léčby, použitých léčivech i dalších okolnostech. Někdy vlasy pouze řídnou, jindy mohou během krátké doby vypadat téměř úplně.

Pokud ke ztrátě vlasů dojde, nejde pouze o změnu účesu. Pro mnoho žen je to okamžik, kdy se nemoc, která byla do té chvíle ukrytá uvnitř těla, náhle stává viditelnou.

Představte si, že jste celý život princezna

Představte si ženu, která má od dětství dlouhé a krásné vlasy. Možná jí je maminka zaplétala do copů. Možná byly součástí její přitažlivosti, ženskosti, sebevědomí i způsobu, jakým se poznávala v zrcadle.

Celý život se s nimi cítila jako princezna.

A potom přichází chemoterapie.

Nejdříve zůstane několik vlasů na polštáři. Další se zachytí v kartáči. Při mytí je jich najednou plná dlaň. Během krátké chvíle může mizet něco, co rostlo celé roky a co bylo natolik samozřejmou součástí jejího obrazu, že si život bez vlasů nikdy nepředstavovala.

Tato slova bývají vyslovena s láskou a s nejlepšími úmysly. Přesto nemusí proniknout do místa, ve kterém žena právě prožívá svůj vlastní smutek.

Je možné vědět, že zdraví je důležitější než vlasy, a přesto nad jejich ztrátou truchlit. Jedno nevylučuje druhé.

Nemoc uvnitř nevidíme. Ztrátu vlasů ano

Mnoho změn, které nemoc přináší, zůstává před zraky ostatních skrytých. Nikdo nevidí strach před vyšetřením, probdělé noci, únavu ani myšlenky, které se vracejí ve chvílích ticha.

Ztráta vlasů je však viditelná. Může změnit způsob, jakým se na člověka dívají ostatní. Může přinést otázky, pohledy, soucit nebo pozornost, o kterou žena nežádala.

A pokaždé, když se podívá do zrcadla, jí může její vlastní obraz připomenout, čím právě prochází.

Není to marnivost

Bolest ze ztráty vlasů není povrchní.

Vlasy mohou představovat ženskost, zdraví, svobodu, životní energii nebo osobní styl. Někdo si prostřednictvím nich vytvářel svou identitu po desítky let. Pro jiného jsou spojeny s partnerstvím, mateřstvím, vzpomínkami nebo obdobím, kdy se cítil krásný a svobodný.

Proto není správné říkat, že jsou to „jen vlasy“. Pro člověka, který je právě ztrácí, mohou v dané chvíli znamenat mnohem víc.

Tyto emoce nejsou známkou slabosti ani povrchnosti. Jsou přirozenou reakcí na náročnou a velmi osobní změnu.

Zrcadlo najednou vypráví jiný příběh

Ve chvíli, kdy žena poprvé uvidí svou hlavu bez vlasů, se jí může zdát, že obraz, který celý život znala, nenávratně zmizel.

Tvář vypadá jinak. Oči jsou výraznější. Mění se tvar hlavy i celkový výraz. Někdy žena sama sebe téměř nepoznává.

Nemusí to znamenat, že svůj nový vzhled nikdy nepřijme. Přijetí ale nelze nařídit ani urychlit. Není potřeba okamžitě hledat na všem něco krásného a pozitivního.

Člověk má právo tato slova vyslovit. Nemusí svůj smutek zmenšovat jen proto, že zároveň čelí závažnému onemocnění.

Každá žena potřebuje jiný způsob

Některá žena se rozhodne ostříhat vlasy nakrátko ještě předtím, než začnou vypadávat. Může jí to pomoci získat pocit, že alespoň o části této změny rozhoduje sama.

Jiná chce čekat a loučit se s vlasy postupně.

Někdo si hlavu oholí sám. Jiná žena požádá partnera, kamarádku nebo svou kadeřnici. Pro někoho se tato chvíle stane osobním rituálem. Pro jiného je příliš bolestivá a chce ji mít co nejrychleji za sebou.

Neexistuje jediný správný způsob.

Odvaha se neměří tím, zda žena svou hlavu ukáže ostatním. Odvahou může být také rozhodnutí chránit se a zvolit si přesně to, co v dané chvíli potřebuje.

Nemusíte být statečná každý den

Lidé v okolí často nevědí, co říci. Proto nemocného povzbuzují, aby bojoval, nevzdával se a zůstával pozitivní.

Tato slova mohou někdy dodat sílu. Jindy ale vytvářejí další tlak.

Žena nemusí být statečná každou hodinu svého života. Nemusí se usmívat, aby uklidnila své blízké. Nemusí tvrdit, že je všechno v pořádku.

Vnitřní síla neznamená, že nikdy nepadneme. Někdy se projeví právě tím, že si dovolíme přiznat, jak těžké toto období skutečně je.

Být sama sobě oporou neznamená zůstat na všechno sama

Určitou část nemoci si každý člověk prožívá ve svém nitru. Ani ten nejbližší člověk nemůže přesně cítit, co se odehrává ve chvíli, kdy se žena poprvé podívá na svou změněnou tvář.

Přesto na to nemusí zůstat sama.

Někdy žena potřebuje partnera nebo přítelkyni, která vedle ní jen tiše zůstane. Jindy potřebuje mluvit s někým, kdo podobnou zkušeností již prošel.

A někdy je správným krokem rozhovor s psychologem, psychoonkologem nebo jiným odborníkem. Přijmout pomoc druhých neumenšuje vlastní sílu.

Jiskra světla, která nezmizela

Člověk v těchto chvílích potřebuje najít něco, co jej provede dalším dnem.

Nemusí to být velký plamen. Někdy je to pouze malá jiskra.

Některé dny bude tato jiskra zářit silněji. Jindy ji téměř nebude možné zahlédnout. To ale neznamená, že zmizela.

Ztráta vlasů může změnit podobu člověka, ale nemůže odnést všechno, čím je. Pod změněným obrazem zůstávají jeho vzpomínky, vztahy, citlivost, humor, schopnost milovat, tvořit a být důležitý pro druhé.

Chvíle laskavosti k sobě

V období, kdy se mění naše tělo i obraz v zrcadle, nemusíme být silné každou chvíli. Můžeme si vytvořit malý osobní rituál, ve kterém na okamžik přestaneme bojovat a dovolíme si být k sobě jemné.

Starorůžový pomander může být symbolickou součástí chvíle ztišení, jemnosti a laskavějšího vztahu k vlastnímu tělu.

Starorůžová barva bývá v symbolickém pojetí Aura-Somy spojována s jemností, péčí a schopností obrátit laskavost také směrem k sobě.

Několik klidných nádechů.

Okamžik se zavřenýma očima.

Tiché položení ruky na srdce.

Nemusím být silná každou chvíli. Dnes k sobě mohu být jemná.

Prohlédnout starorůžový pomander

Pomander je osobní vonný a symbolický rituál. Není určen k léčbě rakoviny, k omezení vedlejších účinků chemoterapie ani k zabránění ztráty vlasů. Nenahrazuje onkologickou léčbu, psychologickou podporu ani doporučení zdravotnického týmu.

Přijetí neznamená, že se nám změna musí líbit

Často mluvíme o potřebě přijmout nový vzhled. Slovo přijetí ale může působit jako další úkol, který musí žena zvládnout.

Přijetí nemusí znamenat, že je se ztrátou vlasů smířená. Nemusí znamenat, že se jí její nový vzhled líbí. Nemusí znamenat, že se na sebe dokáže každý den dívat s obdivem.

Někdy přijetí znamená pouze to, že si dovolí být přesně tam, kde právě je.

Všechny tyto podoby mohou být pravdivé. Žádná z nich nesnižuje její ženskost ani hodnotu. Cesta k novému obrazu sebe sama není přímá a není potřeba ji urychlovat.

Až začnou vlasy znovu růst

U mnoha lidí začnou vlasy po ukončení léčby znovu růst. Zpočátku mohou být velmi jemné a někdy mají jinou barvu nebo strukturu než před léčbou. Mohou být například kudrnatější nebo naopak rovnější.

Průběh je individuální, proto je vhodné konkrétní očekávání vždy probrat s ošetřujícím týmem.

První nové vlasy mohou přinést velkou radost. Jejich návrat však automaticky nevrátí všechno do doby před nemocí.

Žena může vypadat podobně jako dříve, ale uvnitř již prošla zkušeností, která změnila její vztah k tělu, času, blízkým lidem i samotnému životu.

Krása, kterou nemoc nemůže vzít

Krása není odměnou za dokonalé tělo.

Není ukrytá pouze v dlouhých vlasech, hladké pleti nebo ve tváři, kterou jsme znaly před léčbou.

Někdy se krása ukáže ve chvíli, kdy si žena dovolí přiznat strach.

V ruce, která přijme pomoc. V šátku, který si uváže podle svého. V pohledu, který se postupně přestává odvracet od zrcadla.

V rozhodnutí být k sobě laskavá, přestože se sama sobě zatím zdá cizí.