Někdy nás určitá barva přitáhne tak silně, že ani neumíme vysvětlit proč. Díváme se na několik odstínů, ale jeden nás zastaví. Vracíme se k němu očima. Něco v nás na něj reaguje dříve, než začneme přemýšlet.

Barva není jen pocit. Je to světlo

Barva je skutečně světlo.

To, co vnímáme jako modrou, červenou, zelenou nebo fialovou, souvisí s různými vlnovými délkami viditelného světla. Světlo dopadá do našich očí a náš mozek ho zpracuje jako barvu.

Takže když stojíme před lahvičkami Equilibrium, nedíváme se jen na něco krásného.

Díváme se na světlo.

A současně na něco, co v nás může vyvolat velmi osobní pocit.

Stejná barva, jiný člověk

Jednoho člověka modrá uklidňuje.

Jinému může připomínat samotu.

Někdo miluje červenou a jinému je v určité životní etapě nepříjemná.

A právě proto je v Aura-Somě tak důležitá osobní volba.

Naopak.

Vy sami se díváte a vybíráte čtyři lahvičky, které vás v daném okamžiku nejvíce přitahují.

A potom se společně díváme na to, co vám jejich barvy mohou připomínat, otevírat nebo zrcadlit.

A co elektromagnetické pole člověka?

Lidské tělo je elektricky aktivní.

Srdce vytváří elektrické signály. Mozek vytváří elektrické signály. Nervový systém pracuje s elektrickými impulzy.

Takže z čistě fyzikálního pohledu nejsme jen nehybná hmota. V našem těle neustále probíhá obrovské množství elektrických procesů.

To ale ještě neznamená, že věda prokázala barevnou „auru“ kolem člověka nebo že naše myšlenky putují prostorem jako rádiový signál.

Tohle zatím prokázané není.

A myslím, že Aura-Soma to ani nepotřebuje.

Možná je důležitější něco jiného

Když se na barvy díváme, něco v nás se děje.

Některé barvy nás přitahují. Jiné odmítáme. Některé v nás vyvolají klid. Jiné sílu.

Některé nám připomenou něco dávno zapomenutého.

A někdy stačí chvíli se dívat a člověku začne docházet:

Tohle je pro mě na Aura-Somě jeden z nejkrásnějších momentů.

Nemusím dokazovat, že lahvička vysílá nějakou neznámou frekvenci.

Možná je mnohem důležitější všimnout si, že barva otevřela dveře k něčemu, co v člověku už dávno bylo.

Proč právě čtyři lahvičky?

V klasické konzultaci Aura-Soma si člověk vybírá čtyři lahvičky Equilibrium.

Ne podle toho, co „by měl“.

Ne podle názoru někoho jiného.

Ale podle toho, co ho právě přitahuje.

A právě tento výběr může vytvořit velmi osobní obraz.

Někdy člověk odpověď nezná hned.

Ale barvy mu ji mohou pomoci hledat.

Rezonance

V Aura-Somě se často používá slovo rezonance.

Mám ho ráda.

Ne proto, že by šlo o nějaký vědecký důkaz. Spíš proto, že dobře popisuje určitý pocit.

Potkáte člověka a okamžitě cítíte blízkost.

Vejdete do místnosti a něco vám nesedí.

Uslyšíte hudbu a máte slzy v očích.

Podíváte se na určitou kombinaci barev a nemůžete od ní odtrhnout oči.

To jsou skutečné prožitky.

A nemusíme vždy přesně vědět, proč vznikají.

Kde končí fyzika a začíná tajemství?

Dnes víme, že barva souvisí se světlem.

Víme, že světlo je součást elektromagnetického spektra.

Víme, že lidské tělo vytváří elektrické signály.

A víme, že mozek na barvu reaguje.

Co zatím nevíme, je, zda existuje ještě nějaká další vrstva mezi vědomím, tělem a prostředím, kterou neumíme přesně změřit.

Možná jednou budeme vědět víc.

A možná některé věci ani nemusíme okamžitě vysvětlovat, aby pro nás měly význam.

Barva jako zrcadlo

Aura-Soma pro mě není o tom, že by vám někdo říkal, co máte cítit.

Je o pozorování.

O zastavení.

O tom, že se na chvíli přestaneme ptát:

„Co bych si měla vybrat?“

a začneme se ptát:

Možná právě tam začíná skutečný rozhovor se sebou samou.

Ne v teorii.

Ale v okamžiku, kdy se podíváte na barvu a něco ve vás tiše řekne:

Tahle.