Aura-Soma · Barvy a vědomí

 

Jak si zachovat vnitřní klid v nejisté době

O strachu z budoucnosti, sebereflexi a návratu k sobě

Žijeme v době, která v mnoha lidech vyvolává nejistotu. Každý ji prožívá jinak, podle své životní situace, zkušeností i vnitřního nastavení. Přesto jako bychom v kolektivním vědomí stále silněji vnímali strach z budoucnosti. Přemýšlíme, co bude dál, jak se bude vyvíjet svět kolem nás a zda dokážeme obstát ve všem, co před nás život postaví.

Vlivem technologií se zásadně proměnil způsob našeho života. Jsme neustále vystaveni informacím, podnětům, očekáváním a často i obrovskému tlaku a zodpovědnosti. Máme možnost sledovat životy druhých lidí, jejich úspěchy, vztahy, cestování i zdánlivě dokonalé okamžiky. A někdy začneme toužit po tom, co mají oni, aniž bychom si uvědomovali, že vidíme pouze zlomek skutečnosti.

Nikdy totiž nevíme, jaký příběh se odehrává za dveřmi cizího života. Co všechno člověk musel překonat, s čím se potýká, jaké obavy nosí v sobě a jakou cenu zaplatil za to, co navenek působí jako úspěch.

Právě proto si myslím, že sebereflexe musí být na prvním místě.

Naučit se vnímat věci jinak

V této době se podle mého názoru potřebujeme naučit mentálně se odpoutat od mnoha věcí, které nás zbytečně zatěžují. Neznamená to být lhostejný k okolnímu světu ani utíkat před vlastní zodpovědností.

Znamená to naučit se rozlišovat, co skutečně můžeme ovlivnit a co už není v našich rukou.

Ne každá informace si zaslouží naši pozornost. Ne každá událost musí zasáhnout naši vnitřní rovnováhu. A ne každý problém, který se odehrává kolem nás, se musí stát i naším vlastním problémem.

To ovšem vyžaduje určitou vnitřní disciplínu. Schopnost pozorovat vlastní myšlenky, nenechat se automaticky vtahovat do strachu a postupně měnit způsob, jakým reagujeme na vnější okolnosti.

Nemůžeme vždy změnit to, co se kolem nás odehrává. Můžeme se ale učit měnit způsob, jakým to prožíváme.

Klid mysli a těla není samozřejmost

Dlouhodobý stres se neodehrává pouze v naší hlavě. Ovlivňuje spánek, schopnost soustředění, nervový systém i celkovou fyzickou kondici. Pokud trvá příliš dlouho a člověk nemá prostor k regeneraci, může postupně vést až k hlubokému vyčerpání.

Proto považuji za důležité vytvořit si vlastní postupy, které nám pomohou vracet se do rovnováhy.

Pro někoho to může být čas strávený v přírodě, pro jiného ticho, vědomý dech, pohyb, modlitba nebo chvíle, kdy nemusí vůbec nic řešit.

Důležitá je pravidelnost. Nečekat až na okamžik, kdy už nemáme sílu, ale naučit se vnímat první signály přetížení.

Někdy totiž nepotřebujeme udělat více. Potřebujeme si dovolit dělat méně, ale s větší pozorností.

Aura-Soma jako podpora na naší vnitřní cestě

Právě zde vnímám velký význam systému Aura-Soma, se kterým pracuji již patnáct let.

Na Aura-Somě mě vždy fascinovalo, že člověk si vybírá barvy, které ho v daném okamžiku přitahují. Někdy nás osloví lahvička, kterou bychom si dříve vůbec nevybrali. A právě to může být zajímavým podnětem k hlubšímu zamyšlení nad tím, co se v našem životě odehrává.

Výběr barev může být jakýmsi zrcadlem našeho vnitřního světa. Neříká nám, co musíme udělat, ani za nás nerozhoduje. Může nám ale pomoci položit si otázky, na které jsme dosud neměli čas nebo odvahu hledat odpovědi.

Lahvičky Equilibrium vnímám jako jemné průvodce na cestě sebepoznání. Jejich barevná symbolika nám nabízí možnost zastavit se, obrátit pozornost k sobě a vědomě pracovat s tím, co právě prožíváme.

Krásným doplněním této práce mohou být také pomandery a kvintesence Aura-Soma.

Pomandery přinášejí prostřednictvím vůně, barevné symboliky a vědomého rituálu příležitost vracet pozornost do přítomnosti. Kvintesence zase otevírají prostor pro hlubší ztišení, meditaci a osobní duchovní práci.

Nejde o to očekávat, že za nás nějaký produkt vyřeší naše problémy. Jeho význam vidím především v tom, že se může stát součástí našeho každodenního vědomého zastavení.

Návrat k sobě

Možná právě nejistá doba nás učí něčemu, co jsme v minulých letech postupně ztráceli.

Schopnosti být sami se sebou. Naslouchat vlastnímu vnitřnímu hlasu. Nepoměřovat svůj život životy druhých a nehledat neustále potvrzení své hodnoty ve vnějším světě.

Sebereflexe totiž není o tom, že budeme donekonečna analyzovat své nedostatky. Je o ochotě vidět pravdivě vlastní život, přiznat si, co nám prospívá, co nás vyčerpává a co už v něm nechceme dál nést.

A především pochopit, že vnitřní klid nemusí být výsledkem dokonalých okolností.