Jak se stát nejlepší verzí sebe sama

Jak se stát nejlepší verzí sebe sama

Skutečná proměna nezačíná ve světě kolem nás, ale uvnitř nás

Sebepoznání • odpovědnost • vnitřní práce • Aura-Soma

Tuto větu jsem poprvé slyšela od jednoho velmi moudrého muže. Tehdy jsem však ještě nechápala její skutečný význam.

Slova jsou totiž pouze slova. Můžeme je poslouchat, opakovat si je a věřit, že jim rozumíme. Prožitek je však úplně jiná kapitola. Některé věty pochopíme až ve chvíli, kdy je musíme skutečně žít.

Nejlepší verze sebe sama není žena, která je výkonnější, krásnější nebo obdivovanější. Je to žena, která se dokáže podívat pravdivě sama na sebe a přijmout odpovědnost za vlastní život.

Musíme se přestat dívat na svět pouze způsobem, že nám ubližuje. To neznamená popírat skutečnost, že jsme zažily bolest, nespravedlnost nebo zklamání. Znamená to pochopit, že nemůžeme navždy zůstat pouze v roli člověka, kterému se všechno děje.

Svět nám nemusí vždy rozumět

V životě můžeme mít konflikty s mnoha lidmi. Nemusíme si rozumět s kolegy na pracovišti, s partnerem, rodinou ani s lidmi, které běžně potkáváme. Můžeme s nimi hodnotově nesouznít a můžeme mít pocit, že nás nechápou, nevnímají nebo se k nám nechovají správně.

Někdy nám lidé skutečně ublíží. Není potřeba jejich jednání omlouvat ani hledat chybu pokaždé jen v sobě.

Současně však přichází chvíle, kdy si musíme udělat inventuru samy v sobě. Přestat se dívat pouze ven a položit si otázku, co určitá situace otevírá v nás.

Taková inventura někdy velmi bolí. Můžeme v sobě najít reakce, vlastnosti a stará zranění, která se nám nelíbí. Můžeme zjistit, že některé věci děláme stále stejně, přestože nám nepřinášejí nic dobrého.

A právě v tom začíná skutečná proměna.

Přijmout pravdu o sobě vyžaduje odvahu

Je velmi snadné vidět chyby druhých. Mnohem těžší je připustit, že i my máme svá nezpracovaná místa, strachy, obranné mechanismy a způsoby chování, kterými si někdy samy komplikujeme život.

To neznamená obviňovat se za všechno, co se nám stalo.

Je to tvrdá škola, protože nestačí své slabé místo pouze objevit. Musíme být schopné přijmout, že existuje, a postupně s ním pracovat.

Nestačí si říct: „Ano, už vím, proč to dělám.“ Samotné pochopení ještě nemusí přinést změnu.

Změna přichází teprve ve chvíli, kdy v běžném životě začneme reagovat jinak.

Do rakve si za vás nikdo nelehne

Můj učitel svým žákům často říkal větu, která nebyla příliš oblíbená:

Dnes tuto nepohodlnou větu předávám dál.

Může znít tvrdě, ale skrývá se v ní důležitá pravda. V určitém okamžiku svého života stojíme samy před sebou. Nikdo za nás nemůže prožít naše emoce, učinit naše rozhodnutí ani udělat skutečnou vnitřní změnu.

Druzí lidé nás mohou podpořit. Mohou nám podat ruku, vyslechnout nás, nasměrovat nebo nám pomoci uvidět něco, co jsme dosud neviděly.

Nemohou však udělat naši vnitřní práci za nás.

Mnohdy čekáme, že někdo přijde a všechno vyřeší. Že druhý člověk udělá první krok, omluví se, pochopí nás nebo se změní. Čekáme, až budou vhodnější okolnosti, více času nebo až se budeme cítit silnější.

Život však mezitím pokračuje.

Terapie může otevřít dveře, ale projít musíme samy

Někdy odejdeme z terapie, semináře nebo hlubokého rozhovoru s pocitem, že je svět nádherný a že jsme konečně všechno pochopily. Cítíme úlevu, naději a novou energii.

Za několik hodin se však objeví známá situace a my reagujeme stejně jako předtím.

Vrátíme se do starého kolečka.

Není to důkaz, že terapie nebo pomoc nefunguje. Znamená to, že samotné uvědomění ještě potřebujeme přenést do každodenního života.

Skutečná proměna se neodehrává pouze v terapeutické místnosti. Odehrává se ve chvíli, kdy nás někdo znovu zraní, když máme strach, když se cítíme odmítnuté nebo když máme chuť vrátit se ke starému způsobu chování.

Právě tehdy dostáváme možnost zvolit si jinou reakci.

Pokud někdo potřebuje terapeuta, odbornou pomoc nebo podporu druhého člověka, je to naprosto v pořádku. Požádat o pomoc není slabost. Někdy je to naopak velmi odvážný krok.

Ale i s nejlepší podporou budeme muset své emoce, rozhodnutí a změny postupně začlenit do vlastního života samy.

Proč jsem začala pracovat s Aura-Somou

Také proto jsem začala pracovat s Aura-Somou.

Vnímám ji jako systém, který může člověku pomoci otevřít jeho vlastní vnitřní pokladnici. Neříká mu, kým se má stát. Může mu však ukázat témata, dary, emoce a vnitřní části, které dosud zůstávaly skryté.

Barvy někdy osloví něco, co ještě neumíme vyjádřit slovy.

Mohou nám připomenout naše potřeby, hranice, citlivost, sílu i místa, která si žádají pozornost. Dávají nám prostor zastavit se a začít se sebou vědomě pracovat.

Nejlepší verze vás není někdo cizí

Nejlepší verze sebe sama není vzdálená dokonalá žena, kterou se jednou stanete, až zhubnete, uzdravíte všechny vztahy, vyděláte více peněz nebo přestanete dělat chyby.

Je to žena, která se dokáže podívat sama na sebe pravdivě a současně s laskavostí.

Žena, která už nepotřebuje všechno svádět na svět, ale také na sebe nepřebírá vinu za všechno, co se děje.

Žena, která poznává své stíny, ale nezapomíná na své dary.

Žena, která přijímá pomoc, ale nečeká, že ji někdo zachrání.

Žena, která chápe, že její život je její odpovědností.

Každý den se znovu rozhodujeme, zda se vrátíme do stejného kolečka, nebo uděláme něco jinak. Zda si nastavíme hranici. Zda řekneme pravdu. Zda se k sobě zachováme s větší úctou.

A někdy také to, že si přiznáme, že ještě nejsme tam, kde bychom chtěly být.

To však vůbec nevadí.