Lehnete si večer do postele a místo odpočinku začnete přemýšlet o tom, co se stalo před několika hodinami.

Co jste měli říci jinak. Proč se někdo zachoval určitým způsobem. Co vás čeká zítra. Co když se něco nepodaří? A co když jste na něco důležitého zapomněli?

Jedna myšlenka přivolá druhou. Z druhé se stane třetí. A najednou uběhne hodina, aniž byste se přiblížili nějakému řešení.

Navenek je všude ticho, ale uvnitř vás probíhá nekonečný rozhovor.

Proč naše mysl někdy nedokáže odpočívat, i když jsme sami vyčerpaní?

Proč máme hlavu neustále plnou myšlenek?

Naše mysl je úžasný nástroj. Pomáhá nám plánovat, předvídat, učit se, rozhodovat a hledat řešení.

Problém nastává ve chvíli, kdy se z přemýšlení stane neustálý vnitřní koloběh.

V psychologii se používá pojem ruminace neboli přemítání. Označuje opakované zabývání se nepříjemnými myšlenkami, emocemi nebo zkušenostmi, aniž bychom se nutně posouvali k řešení.

Často se vracíme k minulosti a rozebíráme události, které již nemůžeme změnit.

Jindy se naše myšlenky soustředí na budoucnost. Představujeme si nejrůznější scénáře, z nichž mnohé nikdy nenastanou.

A protože nemáme jistotu, přemýšlíme ještě více.

Někdy za tím stojí strach. Jindy potřeba kontroly, velká odpovědnost, dlouhodobé přetížení nebo prostě období, ve kterém se odehrává příliš mnoho věcí najednou.

Přemýšlení, které nám pomáhá, a přemýšlení, které nás vyčerpává

Je důležité naučit se mezi těmito dvěma stavy rozlišovat.

Právě v takové chvíli může být užitečné přestat hledat další odpověď a věnovat se něčemu úplně jinému.

Neznamená to problém ignorovat. Znamená to dovolit si od něj na chvíli odstoupit.

Když je unavená hlava, často potřebuje pozornost také tělo

Možná jste si všimli, že při dlouhodobém napětí začnete jinak dýchat.

Ramena máte zvednutá, čelist sevřenou a někdy si ani neuvědomujete, že celé hodiny sedíte ve stejné poloze.

Naše psychické a tělesné prožívání spolu souvisejí.

Proto nemusí být vždy nejlepší snažit se uklidnit mysl dalšími myšlenkami.

Někdy je mnohem jednodušší začít u těla.

Projít se. Protáhnout ramena. Otevřít okno. Na chvíli odložit telefon. Vnímat chodidla na zemi nebo vlastní dech.

Nemusíte provádět žádné složité techniky.

Jde o to přesunout pozornost od nekonečného přemýšlení k tomu, co právě skutečně prožíváte.

Pět jednoduchých způsobů, jak zklidnit mysl

Co nám o vnitřním tichu připomínají duchovní tradice?

V různých duchovních tradicích se po staletí setkáváme s meditací, modlitbou, kontemplací a vědomou prací s pozorností.

V józe najdeme cvičení soustředění a meditace. Buddhistické tradice se věnují pozorování mysli a uvědomování přítomného okamžiku.

Také v židovské mystice a dalších kontemplativních směrech má své místo soustředěná modlitba a vědomý záměr.

Jednotlivá učení se od sebe významně liší. Přesto v nich můžeme najít společnou inspiraci: neustálý proud myšlenek nemusí být jediným způsobem, jak prožívat svět.

Často máme pocit, že musíme stále něco analyzovat, plánovat nebo vysvětlovat.

Ale některé okamžiky mají hodnotu právě tím, že se v nich nemusíme snažit vůbec o nic.

Nezapomínejme na tělo. I naše mysl potřebuje kvalitní výživu.

Když máme hlavu plnou myšlenek, většinou se soustředíme pouze na to, jak se psychicky uklidnit. Zkoušíme meditovat, odpočívat nebo hledat způsoby, jak alespoň na chvíli vypnout.

Jenže někdy zapomínáme na jednu důležitou věc.

Naše mysl a tělo nejsou dva oddělené světy.

Mozek a nervová soustava potřebují ke svému běžnému fungování dostatek energie, vitaminů, minerálních látek a dalších živin. Pokud dlouhodobě zanedbáváme stravu, pitný režim nebo odpočinek, může se to promítat také do toho, jak se během dne cítíme.

Například hořčík přispívá k normální činnosti nervové soustavy a psychické činnosti. K normálnímu fungování nervového systému přispívají také některé vitaminy skupiny B.

Právě proto považuji za důležité podporovat tělo nejen zvenčí, ale také prostřednictvím každodenní výživy.

Zelené potraviny – síla rostlin jako součást každodenní péče

Jedním ze způsobů, jak můžeme svůj jídelníček obohatit, jsou zelené potraviny.

Spirulina, chlorella nebo mladý ječmen obsahují přirozeně se vyskytující rostlinné látky a podle konkrétního produktu také vitaminy, minerály, chlorofyl, aminokyseliny a další výživové složky.

Zelené potraviny mohou být zajímavým doplněním pestré stravy, zvláště pokud chceme věnovat větší pozornost tomu, co svému tělu každý den poskytujeme. Množství jednotlivých živin se ovšem liší podle složení a doporučené porce konkrétního výrobku.

Nemusíme přitom hledat složité postupy. Někdy stačí začít drobnými změnami, které se postupně stanou přirozenou součástí našeho dne.

Rovnováha začíná v každodenních maličkostech

Já osobně vnímám péči o tělo a práci s vědomím jako dvě oblasti, které by se měly přirozeně doplňovat.

Můžeme každý den meditovat, pracovat s barvami, vůněmi a vlastními myšlenkami. Ale stejně důležité je dopřát si kvalitní jídlo, dostatek tekutin, přirozený pohyb a odpočinek.

Zelené potraviny mohou být jednou z drobných součástí této péče. Nejsou náhradou rozmanitého jídelníčku ani zaručeným řešením neustálého přemýšlení.

Skutečná péče o sebe totiž nezačíná a nekončí meditací. Projevuje se také v tom, jak se ke svému tělu chováme každý obyčejný den.

Aura-Soma – barvy jako součást rituálu vnitřního klidu

A právě tady bych ráda připomněla také Aura-Somu.

V systému Aura-Soma mají barvy své symbolické významy. Mohou se stát krásnou součástí meditace a každodenního vědomého zastavení.

Pro chvíle, kdy máme pocit, že je kolem nás i v nás příliš mnoho hluku, mě osobně oslovují zejména modré odstíny.

Modrá barva je v symbolice Aura-Soma spojována s klidem, komunikací, důvěrou a schopností naslouchat.

Královská modř potom připomíná vnitřní pohled, intuici a soustředění.

Nejde o to očekávat, že samotná barva odstraní všechny starosti. Může nám však připomenout náš záměr věnovat chvíli klidu a pozornosti sobě.

Malý večerní rituál: Deset minut jen pro sebe

Chtěla bych vám nabídnout jednoduché cvičení, které můžete zařadit do svého večera.

Nemusíte mít žádné předchozí zkušenosti s meditací.

Možná během prvních pokusů zjistíte, že se vaše mysl stále vrací k nejrůznějším myšlenkám.

To je přirozené.

Smyslem není vytvořit v hlavě dokonalé prázdno. Učíme se pouze vědomě vracet pozornost tam, kde právě chceme být.

Umění vnitřního ticha – nemusíme reagovat na každou myšlenku

Jednou z největších výzev dnešní doby je naučit se být chvíli sami se sebou, aniž bychom museli neustále něco řešit.

Máme pocit, že každá otázka potřebuje odpověď, každý problém okamžité řešení a každá nejistota vysvětlení.

Ale co když některé věci potřebují pouze čas?

V meditaci se postupně učíme, že nemusíme následovat každou myšlenku, která se objeví.

Můžeme ji zaznamenat, nechat ji odejít a vrátit se k přítomnému okamžiku.

Právě v tom spočívá krása pravidelné duchovní praxe. Nejde o to zastavit vlastní mysl silou, ale naučit se s ní zacházet vědoměji.

A možná právě tehdy zjistíme, že vnitřní klid není něco, co musíme neustále hledat někde venku.

Je to prostor, který si můžeme začít vytvářet sami v sobě.

Nemusíme mít neustále všechno pod kontrolou

Možná je jedním z důvodů našeho neustálého přemýšlení představa, že když všechno dostatečně promyslíme, nic nás nepřekvapí.

Život ale není možné naplánovat do posledního detailu.

Někdy se věci vyvíjejí úplně jinak, než jsme očekávali.

Někdy se správná odpověď objeví až s odstupem času.

A někdy zjistíme, že jsme nad určitou situací strávili celé hodiny přemýšlení, přestože jsme ji v danou chvíli vůbec nemohli ovlivnit.

Právě tehdy může být osvobozující dovolit si na chvíli nic neřešit.

Nemusíme přestat myslet. Nemusíme potlačovat vlastní emoce ani předstírat, že nás nic netrápí.

Stačí si postupně vytvářet prostor, ve kterém naše myšlenky nebudou řídit každou minutu našeho dne.