Aura-Soma   •   barvy   •   intuice   •   sebepoznání

Aura-Soma jako zahrada poznání

Barvy jsou osobní prostor. Místo, kde nemusíte nic dokazovat, na nic si hrát a nemusíte být někým jiným.

Aura-Somu jsem si zamilovala já sama. A čím déle s ní pracuji, tím více ji mám ráda.

Ne proto, že bych po letech znala více pouček. Možná právě naopak. Čím déle pracuji s barvami, lahvičkami Equilibrium, pomandery, kvintesencemi a Světelným perem Aura-Soma, tím méně mám potřebu cokoli mechanicky hledat.

Barvy jsou váš osobní prostor

Aura-Soma pro mě není systém, který by člověku říkal, kým by měl být.

Je to spíše prostor, ve kterém stojíte vy sami. Nemusíte být dokonalejší, duchovnější, klidnější ani dál než někdo jiný. Nemusíte mít správnou odpověď. Nemusíte nic dokazovat.

Stojíte tam vy a barvy. A právě to mi na Aura-Somě připadá nádherné.

Po letech práce

Dnes se na člověka podívám a vidím barvu

Dnes se někdy podívám na člověka a téměř okamžitě vnímám jeho lahvičku. Vím, kterou bych mu doporučila. Ne proto, že bych si v hlavě odříkávala význam jednotlivých barev, ale protože jsem se to za ty roky naučila cítit.

Možná je to zkušeností. Možná dlouhou prací s lidmi. Možná tím, že jsem se naučila opravdu se dívat.

A možná k tomu hodně přispělo právě Světelné pero Aura-Soma.

Světelné pero Aura-Soma

Intuice v přímém přenosu

Při práci se Světelným perem je to jiné. Člověk si před sebou nevybírá čtyři lahvičky. Tam je výběr na mně.

Dotknu se člověku ruky a hledám konkrétní bod. A v určité chvíli přesně vím, kde začít. Která barva mě vede. Který bod mě zastaví. Kudy pokračovat dál.

Musím vnímat člověka přímo v daném okamžiku. Není čas listovat knihou a hledat poučku. Je to práce, ve které se propojují znalosti, zkušenost, vnímání meridiánů a intuice.

Je to intuice v přímém přenosu. A právě tam jsem se možná nejvíce naučila důvěřovat okamžiku, kdy něco vím ještě dříve, než to stačím rozebrat rozumem.

Znalosti nezmizely. Jen se usadily hlouběji.

Neznamená to, že bych přestala respektovat znalosti nebo principy Aura-Somy. Právě naopak. Bez nich by nebylo o co se opřít.

Na začátku jsem četla knihy, učila se významy barev, jednotlivých lahviček, pořadí i souvislosti. A ke knihám se vracím dodnes.

Jen už je nečtu proto, abych zjistila, „co tato lahvička znamená“. Často v nich dnes nacházím spíše pochopení a potvrzení něčeho, co už jsem sama při práci cítila.

Najednou si přečtu větu a řeknu si: ano, přesně takto jsem to vnímala. Jen jsem pro to předtím neměla slova.

A někdy při čtení myslím na Vicky Wall

Při čtení knih a textů o Vicky Wall někdy přemýšlím, jestli možná i ona sama Aura-Somu nevnímala podobně.

Ne jako uzavřený systém, ve kterém už bylo všechno jednou provždy řečeno, ale jako něco živého. Něco, co člověk postupně poznává, pozoruje, prožívá a nechává na sebe působit.

Samozřejmě nemohu vědět, jak přesně ji vnímala ona. Ale některé její myšlenky ve mně vyvolávají pocit, že Aura-Soma nikdy neměla být pouze souborem pouček, které budeme donekonečna opakovat.

Možná měla zůstat živá.

Možná k tomu musí každý konzultant dojít sám

Někdy si říkám, jestli není právem každého konzultanta, který s Aura-Somou pracuje dlouho, dojít postupně ke svému vlastnímu způsobu vnímání.

Ne opustit principy systému. Ne tvrdit cokoli podle momentální nálady.

Ale dovolit, aby se znalosti, zkušenost, intuice a skutečná práce s lidmi postupně propojily.

Protože když pracujete s lidmi mnoho let, začnete vidět souvislosti. Vnímáte způsob řeči, energii člověka, to, jak drží tělo, jak mluví o sobě, jak reaguje na určité barvy.

A někdy se barva objeví sama.

Ne „co tato barva znamená“

ale „co tato barva znamená právě pro tohoto člověka, právě teď?“

Aura-Soma je pro mě zahrada poznání

Do stejné zahrady můžete vstoupit ve dvaceti, ve třiceti, ve čtyřiceti nebo v šedesáti letech a pokaždé v ní můžete uvidět něco jiného.

Ne proto, že by se zahrada nutně změnila. Ale protože jste se změnili vy.

Najednou vás přitáhne barva, které jste si před lety nevšimli. Lahvička, kolem které jste dlouho chodili bez zájmu, se může stát tou jedinou, od které nedokážete odtrhnout oči.

Nemusíte se pořád opravovat

Možná právě tohle je jedna z nejsilnějších věcí, kterou mi Aura-Soma za ty roky dala.

Pocit, že člověk nemusí neustále hledat, co je na něm špatně.

Osobní rozvoj se někdy může proměnit v nekonečný seznam: více pracovat na sobě, více odpouštět, více chápat, více meditovat, více růst.

Ale co když některé chvíle nejsou určeny k tomu, abychom něco opravovali?

Co když si máme jen na chvíli sednout do své vlastní zahrady a podívat se, co tam právě kvete, co potřebuje více světla a co jsme možná dlouho přehlíželi?

Aura-Soma je pro mě návrat k sobě

Kdybych dnes měla jednoduše říct, proč mám Aura-Somu po všech těch letech stále raději, řekla bych: protože vám nechává váš vlastní prostor.

Neříká vám, kým se máte stát. Spíše vás zve, abyste se znovu podívali na to, kým už jste.

A možná právě proto ji mám po všech těch letech čím dál raději. Ne proto, že mi dává hotové odpovědi, ale protože mě stále učí dívat se hlouběji.