Inspirujte se. Ale svůj život žijte sami.

Dnes máme kolem sebe obrovské množství lidí, kteří nám říkají, jak bychom měli žít. Terapeuti, koučové, mentoři, poradci, influenceři i nejrůznější duchovní učitelé. Každý má nějaký názor, nějakou zkušenost, nějakou cestu.

Inspirujte se skutečnými lidmi

Inspirujte se lidmi, kteří něco opravdu prožili. Lidmi, kteří si prošli obdobím, kdy sami nevěděli kudy dál. Kteří poznali bolest, ztrátu, vztahy, změny, práci, odpovědnost i chvíle, kdy se člověk musí znovu postavit na vlastní nohy.

Právě skutečná zkušenost totiž člověku často přinese něco, co se nedá vyčíst z žádné knihy ani získat během jednoho kurzu.

Přinese mu pokoru.

A právě takový člověk může být pro ostatní velmi cennou inspirací. Ale stále pouze inspirací.

Nikdo nebude žít váš život za vás.

A nikdo nebude nést následky vašich rozhodnutí.

Odpovědnost za vlastní život

Nikdo nemůže dokonale vědět, co je správné právě pro vás.

Tato tíha, ale současně i obrovská svoboda odpovědnosti, leží nakonec vždycky na nás samotných. Můžeme poslouchat názory druhých, můžeme se nechat inspirovat, můžeme se poradit. Ale konečné rozhodnutí musí vyrůst z nás.

Dívejte se také na to, jak člověk skutečně žije

Ve své praxi jsem se několikrát setkala s jedním zvláštním paradoxem.

Někteří lidé dokážou velmi přesvědčivě radit ostatním, jak mají žít, koho mají opustit, jak mají změnit práci, jak mají vychovávat děti nebo jak mají pracovat sami se sebou.

A přitom mají svůj vlastní život v troskách a sami nevědí, z které do které.

Neříkám tím, že člověk musí být dokonalý. Dokonalý život neexistuje. Každý máme svoje slabosti, svoje chyby, nejistoty a věci, které se teprve učíme.

Ale pokud někoho pouštíte velmi blízko ke svému vnitřnímu světu, dívejte se také na to, jak tento člověk skutečně žije.

Slova mohou být nádherná.
Ale způsob života člověka často řekne mnohem více.

Všímejte si lidí, ze kterých vyzařuje klid

Čím jsem starší, tím více si všímám lidí, kteří nepotřebují nic dokazovat.

Nemusí vás přesvědčovat o své hodnotě. Nemusí každé ráno zveřejnit moudrou větu. Nemusí ukazovat každý krok svého života na sociálních sítích.

Prostě žijí.

Mají svoji práci, rodinu, přátele, zahradu, knihy, ticho, svoje radosti i svoje starosti.

A právě z některých těchto lidí vyzařuje něco, co se velmi těžko napodobuje.

Nemusí být slavní ani mít tisíce sledujících. Ale když s nimi chvíli jste, máte pocit, že stojí pevně sami v sobě. A právě takovými lidmi se ráda inspiruji já.

Sociální sítě nejsou život

I u sebe jsem postupně zjistila, že nepotřebuji neustále něco zveřejňovat.

V konečném důsledku je to často obrovská ztráta času.

Člověk něco prožije a ještě dříve, než si dovolí ten okamžik skutečně procítit, už vytahuje telefon. Fotografie. Příspěvek. Video. Komentáře. Odpovědi. Další upozornění.

A najednou zjistíme, že místo vlastního života sledujeme životy ostatních lidí.

Přitom některé okamžiky nemusí vidět vůbec nikdo.

Ne všechno, co je krásné, musí být zveřejněno.

Některé chvíle mohou zůstat jen naše.
Jako vzpomínka. Jako vůně léta. Jako rozhovor, který si budeme pamatovat celý život.

Nemusíme být stále dostupní

Mobilní telefon nám dal možnost být ve spojení téměř neustále.

Jenže zároveň nám vzal něco velmi důležitého – možnost nebýt dostupní.

Možnost být chvíli sami. Dokončit myšlenku. Poslouchat druhého člověka bez toho, aby nám každých několik minut něco píplo na stole.

Často vidíme lidi sedět spolu u jednoho stolu a přesto je každý někde úplně jinde.

„Jsem tady. Poslouchám tě. Nikam právě nemusím.“

Člověk si musí zachovat svůj vnitřní svět

Myslím si, že každý člověk by měl mít část života, do které neustále nevstupuje okolní svět.

Místo, které patří pouze jemu.

Svoje myšlenky. Svoje sny. Svoje otázky. Svoje modlitby. Svoje ticho.

Protože pokud dovolíme světu, aby do nás proudil od rána do večera, postupně můžeme přestat slyšet sami sebe.

Vraťme se k rytmu přírody

Mám pocit, že mnoha lidem by se žilo daleko lehčeji, kdybychom znovu více respektovali přirozené rytmy života a přírody.

Příroda není pořád v rozkvětu.

Má čas růstu a čas odpočinku. Čas světla a čas ticha.

Jen člověk po sobě dnes často požaduje, aby byl výkonný neustále. A možná právě proto jsme tolik unavení.

Dobrý průvodce vám nevezme vaši vlastní sílu

Ať už si vyberete terapeuta, kouče nebo jakéhokoliv člověka, který vás má určitou částí života provázet, myslím si, že jedno poznáte velmi snadno.

Skutečně dobrý průvodce nebude chtít, abyste na něm byli závislí.

Nebude za vás rozhodovat. Nebude vám tvrdit, že pouze on ví, co je pro vás správné.

Naopak vás bude postupně vracet k vám samotným.

• k vašemu vlastnímu vnímání,
• k odpovědnosti,
• k intuici,
• k vnitřnímu klidu,
• k tomu, abyste jednoho dne jeho radu už vůbec nepotřebovali.

Smyslem práce na sobě je vrátit člověka zpátky do jeho vlastního středu.

Inspirujte se. Čtěte. Poslouchejte. Setkávejte se s moudrými lidmi. Učte se od těch, kteří před vámi prošli kus cesty.

Ale nikdy jim neodevzdávejte svůj vlastní život.

Protože ten patří jen vám. A nakonec jste to vždycky vy, kdo musí poznat, jakým směrem udělá svůj další krok.